Deník jako takový je  úžasný nástroj seberozvoje. A podobně si můžeme naše pocity, myšlenky, nápady, emoce… zapisovat do deníku cestovního. Každá cesta se skládá ze dvou souběžných cest: první je ta vnější, to, co vidíme, slyšíme, zažijeme atd. Vnitřní je ta, co to s námi dělá, co se děje v naší mysli. Naše zápisky tak mohou spojit obě cesty dohromady.

Někdo  cestování  přímo bere jako jeden ze zdrojů sebepoznání a svého růstu. Cestujeme totiž nejen ve vnějším světě, ale cestou se mění i náš vnitřní svět

Pokud to tak je, může nám cestovní deník zdokumentovat i naše pozitivní změny. Pak bude náš deník trochu jako kniha  Elizabeth Gilbert  Jíst, meditovat, milovat.

Pišme o svých pocitech, kdy jsme osamělí, unavení, šťastní, zvědaví, netrpěliví…

Pišme o tom, co nás překvapilo, potěšilo, rozčílilo. O tom, jaká očekávání jsme měli a ono to nakonec nebylo, nebo o tom, jak tato očekávání byla vlastně malá a náš zážitek byl veliký anebo úplně jiný.

Pišme o plánech, inspiraci, snění, nových nápadech do budoucna.

Pišme si o soběJ.  A třeba do našeho nového Cestovního deníku.

„Štěstí je důkazem osobní snahy. Bojujete o ně, usilujete o ně, trváte na něm a někdy dokonce i cestujete kolem světa, abyste je našli.“                Elizabeth Gilbert