Psaní deníku nám přináší výhody několikrát. Poprvé, když si svoje zápisky píšeme, a pak vždy, když se k nim vracíme.
Žijeme ve zrychleném světě. Děje se kolem nás spousta věcí, informací je přehršel. A mezitím se objevují krásné okamžiky, ty které bychom si chtěli uchovat v naší hlavě navždy. „Perličky“ dětí – „Mami, když jsi byla malá, žili dinosauři?“ „Ne“ „Ale když babička, tak jo, že?“, okamžiky, kdy jsme se něco vnímali, prožívali, kdy jsme se potkali s přáteli… prostě ty malé korálky radostí. A je fajn mít možnost si je připomínat, mít je na paměti v „horších“ časech…
Kdysi jsem psala pravidelně blog, bylo to fajn, holky byly malé a já si tak uchovala spoustu nádherných zážitků. Postupem času to však s pravidelností bylo na štíru – jen občas… a pak ještě méně, ještě méně… a najednou, když jsem chtěla třeba texty do fotoknih nebo si osvěžit i něco víc k fotkám, tak jsem jen stěží dávala vše dohromady. A tak vznikla znovu potřeba si to někam zapisovat…
PROČ SI V DOBĚ DIGITÁLNÍCH ZÁZNAMŮ PSÁT RUČNĚ DENÍK?
Moje důvody jsou tyto:
- miluji papír; já vím, technologie postoupily, ale kouzlo papíru je tu stále pro mnohé a já mezi ně patřím
- nastudovala jsem si, že😊 ruční psaní aktivuje v mozku stejné oblasti, které jsou činné během meditace, zvyšují kreativitu a působí na všechny smysly – takže dělám něco pro sebe😊
- mám možnost psát kdykoliv a kdekoliv, nezávisle na internetu, elektřině atd.
- zážitek si znovu prožívám, uvědomuji si, co je a co není na něm zajímavé, úžasné, skvělé, zneklidňující…
- když si jednou něco napíšu vlastní rukou, pamatuji si to mnohem více, prostě jsem další cestou zafixovala do paměti to, co bych si v ní ráda uchovala
- na papír zachytím i to, co jinak fotka ani video nepřenese – moje pocity, myšlenky, emoce, které jsem prožila
- zachytím si nápady, vzpomínky i sny, inspiraci i tipy, doplním obrázky či mohu cokoliv vlepit
- výběrem toho, co si zapisuji, se vlastně poznávám, je to moje sebereflexe i cesta seberozvoje
JAK A CO ZAPISOVAT? ZKUSTE TŘEBA:
Tematické zápisky
- nepíšeme o všem, ale stanovíme si jedno konkrétní téma, o čem budeme psát:
Deník dítěte – maminky malých dětí si často zapisují konkrétní pokroky potomků, pár TIPů najdete v článku Deníky našich prcků.
Cestovní deníky – zápisky z cestování, poznávání nových míst – často spojené s dovolenými či studijními pobyty, ZDE najdete tipy, jak svůj cestovní deník využít naplno.
Motivační deník – jak si plním své sny a přání, jak zvládám svoje nové návyky – nový jídelníček a hubnutí, kolik jsem toho nasportovala či cokoliv dalšího
Kulturní deník – filmy, knihy, divadla
Čtenářské deníky – spousta lidí si je vede i v dospělém věku, protože je fajn mít přehled toho, co mě zaujalo, co mě oslovilo a třeba i popostrčilo dál
Gurmánský deník – Lukáš Hejlík ho docela proslavil😊.
Profesní a zájmové deníky – jak se zdokonaluji v tom, co dělám, zajímavé poznatky, aktuální činnosti atd.(od výzkumníka, přes učitele až k zahrádkáři a chovateli😊).
Rodinná kronika (nebo spolku, týmu, obce)
Pak si třeba můžeme zapisovat i jaké je počasí – ač se to zdá úsměvné, dělá to spousta lidí, stačí jen nalistovat a s přehledem vám řeknou, jaké počasí bylo 12.1.2012, viď, mami 😊
Zaznamenávání snů
Každý během spánku sní. Problém však je, že si většina lidí nepamatuje, o čem jejich sen byl. Mnoho má tedy svůj deník blízko postele, aby své sny mohli zaznamenat hned po probuzení. Sen v sobě skrývá určitou symboliku. Zapomeňte na snáře😊. Sen si nejlépe vyložíte vy sami. Co to pro vás znamenal, co nám chtěl sdělit.
Nápadník
Amatérským či profesionálním básníkům, povídkářům či romanopiscům, stejně jako malířům, kreslířům či jiným uměleckým tvůrcům můžeme doporučit, aby si vedli umělecký deník či skicák.
S tím souvisí i můj oblíbený deník na nápady. Vzhledem k tomu, že nás skvělá myšlenka většinou napadne někde nečekaně – třeba na nástupišti vlaku😊, je fajn mít stále u sebe notýsek na zaznamenávání nápadů.
Výběr tématu je prostě na nás, ovšem celý deník se věnuje jen tomu jednomu tématu.
Deník radosti/úspěchů/vděčnosti
V jistém směru patří k předchozímu bodu, protože si do něho zapisujeme jen jedno téma – to dobré, to hezké, to, co se nám ten který den povedlo. Ovšem tenhle deník nám přináší další obrovské výhody, proto jsem ho zařadila samostatně. Je vědecky dokázáno, že pokud si najdeme pravidelně čas zapsat si každý den to, co nás potěšilo, tak získáme spoustu benefitů do svého života. Od lepšího spánku, méně stresu až po pohodovější vztahy.
Chcete si o něm přečíst více? Tak třeba ZDE.
365 vět aneb každý den jedna
Tento nápad jsem viděla v jedné pražské kavárně a přišel mi skvělý. Každý den zapsat jednu větu, která ten den vystihuje.
A když jsme u té 365, tak skvělý doplněk, který zápisky doplní, je Projekt 365, aneb každý den jedno foto. V éře chytrých telefonu snadno realizovatelné. Já zkoušela před 6 lety a vydržela 2 roky. Stálo to za to, rádi listujeme celá rodina.
Terapeutický deník
Je velmi využívaná metoda. Pokud zrovna řešíme nějaký větší problém, nevíme si rady, chceme se posunout dál, pak je vypsání se z problému velmi užitečnou terapií. Jsme v ten okamžik pouze sami se sebou a nemusíme se přetvařovat a svoji pravdu nějakým způsobem upravovat. Slouží jako skvělá sebereflexe. Když si píšete své pocity i myšlenky, ta velice pravděpodobně probudíte své podvědomí. Své potlačené pocity a zážitky tak můžete přenést do vědomí, ulevit si a pochopit je.
Jeden TIP – Psaní jako cesta uzdravení.
Klasický osobní deník
Prostě si psát to, co chci. Co mě zaujme, napadne, co jsme dělali. Můj osobní výběr všeho, co stojí dle mého za zaznamenání – včetně pocitů, emocí, nálad nebo třeba rozhovorů, textů, která zaujaly atd. Je to prostě jen na nás😊.
Diář
A někdy stačí jen si schovávat diáře z daného roku, když je máme hojně popsané😊, i ty nám toho často hodně připomenou.
A jak to máte se psaním deníku vy? Napište o tom a ještě můžete vyhrát hezkou cenu.😊 Právě teď probíhá skvělá Literární soutěž, kde jedním z témat je právě to, jak vám váš deník ovlivnil život:-).
Deník nám může pomáhat udržovat oči stále svěží
„Ono totiž není šedivých dnů, které bují svou všedností. To jsou jenom unavené oči, které nechtějí vidět jejich svátečnost.“ J. Werich