Metaforické karty v kariérním poradenství mohou pomoci pojmenovat současnou pracovní zkušenost, hodnoty, role a možnosti dalšího směřování. Obraz nabízí podnět k rozhovoru, nikoli test vhodné profese. Rozhodování musí dál vycházet také z konkrétních informací, podmínek a možností člověka.
Kariérní poradenství není jen práce s životopisem, kompetencemi, pracovním trhem nebo výběrem vhodné profese. Velmi často se dotýká nejistoty, ztráty směru, návratu po rodičovské, nespokojenosti v práci nebo rozhodování mezi více možnostmi. Právě tady mohou být metafory užitečným dalším jazykem.
Místo okamžitého hledání odpovědi na otázku „Co chcete dál dělat?“ může poradce nabídnout jiný vstup: „Kdyby vaše současná pracovní situace byla krajina, jak by vypadala?“ Někdo popíše les, ve kterém chodí dokola. Jiný nádraží, na kterém ještě neví, do kterého vlaku nastoupit. Jsou to možné modelové odpovědi, nikoli typy klientů, které bychom měli rozpoznávat.
Metaforické karty v kariérním poradenství rozšiřují rozhovor
Vlastní metafora nemusí přijít hned. Obrazové karty nabídnou konkrétní podnět, který si člověk může prohlédnout a vědomě vybrat. Nemusí předem umět popsat celou situaci. Může se zachytit detailu, který mu něco připomíná.
Význam však nevytváří sada za něj. Fotografie dveří neurčuje, že má změnit zaměstnání. Může mu připomenout příležitost, ale také potřebu oddělit práci od soukromí. Než začneme uvažovat o možnostech, potřebujeme porozumět tomu, co si na obrazu vybral on.
Práce s kartou může doplnit rozhovor o zkušenostech a přáních. Nemůže nahradit ověření kvalifikace, poznání konkrétního oboru nebo zjištění skutečných pracovních podmínek. Osobní význam a informace o trhu práce se doplňují; jedno není důkazem druhého.
Cesta jako způsob popisu profesního směru
O profesi běžně mluvíme jako o dráze. Máme za sebou etapy, hledáme směr, někdy odbočíme nebo se vracíme. Takový jazyk může pomoci uspořádat zkušenost, pokud člověku vyhovuje. Ne každá kariéra ale připomíná jedinou souvislou cestu a ne každý chce stále postupovat výš.
Užitečná může být otázka „Kde se na své profesní cestě právě nacházíte?“ Odpověď nemusí směřovat k dalšímu výkonu. Člověk může potřebovat stabilitu, doplnit dovednosti nebo si ujasnit, co už nechce opakovat. Návrat k dřívější činnosti nemusí být krok zpátky.
Cesta je zde jazyková metafora, se kterou lze pracovat i bez zvláštní sady obrázků. Není potřeba mít kartu ke každému tématu. Rozhodující je, zda pomáhá člověku přesněji vyjádřit svou situaci.
Které dveře si chcete nejdřív prohlédnout?
Křižovatka ukazuje možnosti i chybějící informace
Rozhodování nemusí být jen volbou mezi odchodem a setrváním. Může zahrnovat úpravu role, změnu úvazku, jiný tým, další vzdělávání nebo postupné ověřování nového směru. Obraz křižovatky někdy pomůže tyto možnosti odlišit.
Není však nutné hodnotit jednu cestu jako odvážnou a druhou jako zbabělou. Jistota i změna mohou mít pro konkrétního člověka rozumný význam. Poradce potřebuje rozumět jeho podmínkám, nikoli vytvořit příběh o tom, že správná volba musí být nejméně pohodlná.
Otázka „Co o jednotlivých cestách ještě potřebujete vědět?“ může vrátit pozornost k ověřitelným informacím. Někdy nechybí odvaha, ale zkušenost s danou činností, rozhovor s někým z oboru nebo jasnější představa o běžném pracovním dni.
Dveře nemusíme vždy otevřít
Metafora dveří může nabídnout téma vstupu, odchodu, hranic nebo čekání. Při kariérním rozhovoru je lákavé vidět v ní především nový začátek. Jenže člověk může potřebovat rozhodnout, do čeho už vstupovat nechce, nebo co si chce v současné práci chránit.
Představme si modelovou výpověď: „Je to místnost s těžkým vzduchem. Vím, kde co je, ale nechci tam být.“ Poradce nemusí obraz vyložit jako jednoznačný pokyn k výpovědi. Může nechat člověka upřesnit, co mu tento popis připomíná a co z něj odpovídá skutečné pracovní situaci.
Může se ukázat potřeba změnit prostředí. Může ale také jít o chybějící možnost domluvy, dlouhodobě nejasné očekávání nebo konkrétní způsob organizace práce. Metafora pomůže téma rozlišit, rozhodnutí musí vzniknout z širšího porozumění.
Role, zkušenosti a to, co si chceme ponechat
Kariérní změna neznamená, že člověk začíná od nuly. Nese si zkušenosti, dovednosti i vztahy. Metafora batohu může nabídnout způsob, jak o nich přemýšlet. Zároveň nemusíme automaticky předpokládat, že je batoh těžký a část obsahu je třeba zahodit.
Podobně mohou klobouky nabídnout podnět k pracovním rolím a očekáváním. Karta neurčuje profesi ani povahový typ. Člověk může pojmenovat, kterou roli právě zastává, co mu na ní vyhovuje a co se mění. Význam role vychází z jeho vysvětlení.
Hodnoty lze někdy popsat jako kompas: jako kritéria, podle kterých se chce člověk rozhodovat. Ani ten ale nevyřeší všechny rozpory. Smysluplnost, příjem, čas a péče o blízké mohou klást různé nároky. Poradenství má pomoci tyto podmínky vidět společně.
Vlastní význam a bezpečný rámec
Kariérní téma může být osobní, ale člověk nemá povinnost sdílet více, než chce. Obraz není cesta, jak obejít jeho hranice. Může si vybrat jinou kartu, zůstat u obecnějšího popisu nebo pokračovat bez obrázků.
Výběr karty se nemá měnit v hodnocení vhodnosti pro zaměstnání. Nelze z něj odvodit pracovní potenciál, spolehlivost ani osobnostní profil. Hranici mezi podnětem a závěrem vysvětluje článek Karta není test ani diagnóza.
Pokud rozhovor otevírá téma přesahující roli poradce, je důležité tuto hranici respektovat. Samotná přítomnost karet z kariérního poradenství nedělá terapii. Účel zůstává spojený s profesním rozhodováním a s tím, co pro něj člověk potřebuje.
Co si můžete ověřit dřív, než se rozhodnete?
Od obrazu k dalšímu ověřitelnému kroku
Metafora by neměla zůstat jen hezkým obrazem. Návrat do reality může přinést konkrétní otázku, kterou je třeba zodpovědět, nebo malý způsob ověření možnosti. Nemusí jít rovnou o zásadní změnu. Někdy je dobrým výsledkem přesnější zadání pro další rozhovor.
Obecné souvislosti shrnuje přehled Metafory v koučování a lektorské práci. Kariérnímu poradci může obraz pomoci naslouchat jinak, ale směr další práce se stále vytváří s člověkem, který svou kariéru žije.
Pro práci s tématem možností a hranic si můžete prohlédnout sadu DVEŘE s metodickým průvodcem.
Tři techniky pro kariérní poradenství
Vyberte vždy jednu techniku podle zakázky. Uvedené časy jsou orientační. Smyslem není pomocí obrázků určit vhodné povolání, ale získat přesnější otázky a kritéria pro další rozhodování.
Moje pracovní místo dnes a za rok
Čas: 15–20 minut. Pomůcky: dvě karty a papír. Nechte člověka vybrat první obraz k tomu, jak svou práci vnímá dnes, a druhý k tomu, jaké podmínky by si přál. U každé karty se ptejte, co pro něj znamená konkrétní detail. Pak společně sepište tři rozdíly běžným jazykem: například více samostatnosti, předvídatelnější pracovní dobu nebo možnost učit se.
Otázky: „Co z dnešní práce chcete zachovat?“ „Jak by se žádoucí změna projevila během obyčejného úterý?“ „Co z toho lze zkusit v současné roli?“ Výstupem jsou kritéria, ne automatické rozhodnutí odejít. Pro rozhovor o podmínkách a zázemí lze nabídnout sadu MOJE MÍSTO.
Tři možnosti a informace, které scházejí
Čas: 20–25 minut. Nejprve pojmenujte skutečné možnosti, například setrvat, změnit roli nebo začít studovat. Teprve potom k nim může účastník přiřadit obrazy. Pro každou variantu napište: co mě přitahuje, jaké podmínky potřebuje a co o ní dosud nevím. Obraz umožňuje zachytit vlastní dojem; ověřitelná fakta patří do samostatného sloupce.
Otázky: „Co vás na této možnosti oslovuje?“ „Která vaše představa zatím stojí jen na odhadu?“ „Od koho získáte konkrétní informaci?“ Na závěr vyberte jednu činnost, která nejistotu zmenší: rozhovor s člověkem z oboru, návštěvu školy nebo prostudování požadavků konkrétní pracovní pozice.
Role, které si chci ponechat
Čas: 15 minut. Nabídněte jednu až tři karty pro role, které účastník v práci zastává. U každé si zapíše jednu činnost, která mu vyhovuje, a jednu podmínku, kterou potřebuje upravit. Motivy ze sady NASAZUJI SI… pro práci s rolemi mohou rozhovor otevřít; žádný klobouk však nepředstavuje předepsaný osobnostní typ.
Otázky: „Ve které konkrétní situaci tuto roli zastáváte?“ „Co z ní chcete využít i příště?“ „Která očekávání jsou vaše a která potřebujete vyjasnit s druhými?“ Výstupem může být návrh konkrétní domluvy o odpovědnosti.
Modelový příklad: návrat do práce
Člověk vracející se po delší přestávce vybere obraz pohodlného křesla a řekne: „Potřebuji se někde nejdřív usadit.“ Poradce z toho nevyvozuje nedostatek ambicí. Doptá se, co znamená „usadit se“ v pracovních podmínkách. Odpovědí může být zaškolení, jasně vymezená agenda nebo předvídatelný rozvrh. Dalším krokem je zjistit, které nabídky tyto podmínky skutečně umožňují. Příklad ilustruje způsob rozhovoru; nepopisuje konkrétního klienta.
U žáků a studentů přizpůsobte jazyk věku a pracujte s běžnými zkušenostmi z výuky, zájmů a projektů. Výběr obrázku nepoužívejte jako podklad k hodnocení schopností nebo doporučení jediné školy. Pro společné využití pedagogickým týmem si ověřte podmínky školní licence.
Další sady a metodickou oporu najdete na centrální stránce metaforické koučovací karty. Praktický nácvik nabízí workshop Metafory a metaforické karty.