Metaforické karty mohou kouči nabídnout jiný vstup do tématu, pomoci zpřesnit klientova slova nebo ukázat různé pohledy na situaci. Jejich použití má vycházet z účelu rozhovoru a souhlasu klienta. Karta nenahrazuje naslouchání, neurčuje řešení a nemusí být součástí každého setkání.

Klient už potřetí řekne, že potřebuje „větší prostor“. Kouč si může představit méně úkolů, samostatnější rozhodování nebo volný večer. Jenže kterému z těchto významů odpovídá klientova zkušenost? Někdy pomůže přímé upřesnění. Jindy může být užitečné nabídnout obraz.

Práce s kartami nezačíná otázkou, jak do rozhovoru dostat naši oblíbenou pomůcku. Začíná u toho, co klient řeší a zda mu změna způsobu přemýšlení může být k něčemu dobrá. To je podstatný rozdíl i pro volbu správného okamžiku.

Kdy mohou metaforické karty pro kouče být užitečné

Obraz se může hodit tam, kde zůstáváme u širokých slov nebo opakovaných formulací. Klient ví, že je něco důležité, ale zatím to popisuje podobně jako mnoho jiných věcí. Fotografie může nabídnout detail, o který se dá opřít: vzdálenost, uspořádání, světlo, materiál nebo něco úplně jiného.

Další možností je porovnání perspektiv. Člověk může stejnou situaci popisovat ze své současné role a z role, do které teprve vstupuje. Obraz může tyto pohledy zviditelnit. Neznamená to, že jedna karta představuje jeho pravé já a druhá masku. Takový závěr by do práce přidal kouč.

Někdy pomůže i krátký odstup. Klient může nejprve mluvit o tom, čeho si všímá na obrázku, a teprve pak zvažovat souvislost se situací. Tato nabídka ale neslouží k obcházení jeho neochoty o tématu mluvit. Karty nemají člověka přimět sdělit něco, co sdělit nechce.

Příklad: co přesně znamená větší prostor

Představme si modelovou situaci, v níž si klient k tématu prostoru vybere fotografii samostatné židle. Kouč by mohl usoudit, že potřebuje být sám. Klient však ukáže na volnou plochu kolem židle a vysvětlí, že nechce odcházet od lidí. Chce mít možnost změnit polohu, aniž někomu překáží.

Při návratu k práci pak může pojmenovat potřebu pružněji rozhodovat o pořadí úkolů. Počet kolegů ani množství kontaktu nemusí být hlavním tématem. Obraz pomohl odlišit samotu od samostatnosti. To je příklad možného vývoje rozhovoru, nikoli výsledek, který má kouč v kartě hledat.

Klient by mohl stejný obrázek popsat i jinak. Proto se vyplatí držet jeho slova a vyhnout se překladu do našeho oblíbeného vysvětlení. V článku Jak pracovat s metaforou bez výkladu najdete podrobnější rozlišení této role průvodce.

Co přesně by pro vás znamenalo mít víc prostoru?

Nabídka metody patří do dohody s klientem

Kouč může stručně vysvětlit, proč obraz nabízí, a ponechat klientovi možnost pokračovat běžným rozhovorem. Není potřeba pomůcku představovat jako silnou techniku, která odhalí to, co slovy nejde. Takový slib může vytvořit očekávání, kterému se člověk bude snažit vyhovět.

Vědomý výběr umožňuje klientovi prohlédnout si nabídku a zvolit podnět. Náhodný výběr může být dobrovolnou variantou, pokud oběma dává smysl, ale nic nevypovídá o osudu ani o správnosti rozhodnutí. Klient může kartu vyměnit nebo nechat stranou.

Rozhoduje také přiměřenost tématu. Koučování s kartami zůstává koučováním. Obraz neopravňuje k diagnostickým závěrům ani k práci, pro kterou průvodce nemá kompetence. Základní hranice shrnuje text Karta není test ani diagnóza.

Co musí zůstat stejné i s kartou na stole

Klientovo téma má přednost před obrazem. Pokud rozhovor najde užitečný směr a karta už nic nepřidává, není nutné se k ní vracet. Nemusíme rozebrat všechny detaily fotografie ani využít celý připravený postup.

Stejná zůstává i potřeba naslouchat a ověřovat porozumění. Obrázek může vytvářet iluzi, že konečně vidíme totéž. Ve skutečnosti každý vnímáme jiné souvislosti. O to důležitější je nepovažovat vlastní asociaci za klientovu odpověď.

Karta nemá rozhodovací pravomoc. Pokud se objeví nápad změnit práci, přesunout odpovědnost nebo začít nový projekt, potřebujeme ho vztáhnout ke skutečným podmínkám. Pocit otevřených dveří není informace o rozpočtu, termínech nebo možnostech dalších lidí.

Kdy je lepší zůstat u rozhovoru bez obrazů

Karty mohou být navíc, když klient své téma popisuje přesně a přímý rozhovor mu vyhovuje. Mohou také rušit ve chvíli, kdy potřebuje utřídit konkrétní informace nebo dokončit již rozpracovanou úvahu. Nový podnět není automaticky přínos.

Nevhodné je i použití ze setrvačnosti: na začátku každého setkání stejná karta, na konci druhá, bez ohledu na potřebu člověka. Opakovaný rituál může mít pro konkrétního klienta smysl, ale měl by být skutečně jeho oporou, ne povinností.

A pokud klient řekne, že mu obrazy nic neříkají, není nutné tuto odpověď interpretovat jako odpor. Důležitější než prosadit metodu je zachovat spolupráci. Kvalita koučování se nepozná podle množství použitých pomůcek.

Pomáhá nám karta s tím, kvůli čemu jsme se dnes sešli?

Jak poznat přínos na konci setkání

Užitečné je vrátit se k tomu, co chtěl klient prozkoumat. Možná přesněji pojmenoval potřebu, odlišil dvě možnosti nebo zjistil, jakou informaci mu chybí. Může se také rozhodnout neudělat zatím žádný krok. Takový výsledek nemusí být méně hodnotný než rychlé rozhodnutí.

Konkrétní principy navazování rozvíjí článek Jak vést rozhovor s metaforickou kartou. Karty mohou otevřít rozhovor, jeho kvalitu ale dál vytvářejí lidé, kteří ho vedou.

Pokud chcete obrazové podněty zapojit do své práce, prohlédněte si autorské sady s metodickými průvodci.