Metafory v koučování a lektorské práci pomáhají člověku popsat zkušenost prostřednictvím obrazu: třeba jako cestu, místnost nebo dveře. Fotografie či karta může nabídnout začátek rozhovoru, když se přímá odpověď hledá těžko. Význam však vždy vytváří člověk, který s obrazem pracuje; průvodce ho neurčuje za něj.

„Potřebuji se někam posunout, ale pořád přešlapuji na místě.“ Taková věta může zaznít při koučování, na poradě i u kuchyňského stolu. Rozumíme jí, přestože před námi nikdo doslova nepřešlapuje. V několika slovech je pohyb, nespokojenost, očekávání i pocit, že se nic nemění. Kdybychom chtěli všechny tyto odstíny vyjmenovat, chvíli by to trvalo.

Právě tady začíná práce s metaforou. Nemusí začít rozložením karet ani zvláštním cvičením. Někdy stačí všimnout si obrazu, který druhý člověk už používá, a nevyměnit ho okamžitě za naši odbornou formulaci. „Přešlapování“ nemusíme hned přeložit jako nedostatek motivace. Nejdřív potřebujeme zjistit, co tím mluvčí myslí.

Metafory mě provázejí od studií. Diplomovou práci jsem psala o metaforičnosti vyjadřování v publicistickém stylu. Zájem o to, co všechno dokážeme obrazem vyjádřit, se později propojil s mou prací koučky, lektorky a mentorky. Na metaforách mě zajímá právě jejich otevřenost: jeden obraz může nabídnout několik souvislostí a člověk si v něm všimne něčeho, co je důležité pro něj.

Co je metafora a kde už ji používáme

Metafora přenáší porozumění z jedné oblasti do druhé. Když řekneme, že je práce „kolotoč“, nepodáváme technický popis pracovního dne. Přibližujeme jeho prožívání pomocí něčeho známého. Někdo tím myslí rychlost a zábavu, jiný opakování, ztrátu kontroly nebo únavu. Bez dalšího rozhovoru nemůžeme vědět, kterou z těchto zkušeností má na mysli.

V běžné řeči metafory většinou přejdeme. Jsme zvyklí „nést odpovědnost“, „držet směr“, „narazit do zdi“ nebo „nemít prostor“. Při rozhovoru o změně se ale právě u takových slov může vyplatit zastavit. Ne proto, že obsahují tajný vzkaz, ale protože v nich člověk něco ze své situace už vyjádřil.

Rozdíl mezi běžným obratem a užitečnou metaforou nemusí být v samotném slově. Je v pozornosti, kterou mu věnujeme. „Jsem na křižovatce“ může být jen obvyklý způsob, jak říct, že se rozhoduji. Může to ale být také přesný popis: několik směrů, žádný ukazatel, příliš velký provoz nebo pocit, že musím odbočit okamžitě. Teprve člověk sám určí, jestli mu stojí za to obraz rozvinout.

Co mohou metafory v koučování a lektorské práci přidat

Obraz může nabídnout konkrétnější slova tam, kde zatím používáme široké výrazy. „Chci větší rovnováhu“ zní srozumitelně, ale pro každého znamená něco jiného. Obraz stolu, u kterého nezbývá místo, může pomoci popsat přeplněný program. Obraz prázdné lavičky může připomenout potřebu odpočinku. Jiného člověka stejná lavička přivede k tématu osamělosti. Důležité není uhodnout význam, ale rozlišit, o čem se opravdu bavíme.

Druhou možností je odstup. Člověk se může chvíli dívat na fotografii a popisovat její detaily. Nemusí hned formulovat hotový závěr o sobě. Takový vstup může být příjemnější, není to však automatická záruka bezpečí. I obyčejný obraz může vyvolat osobní vzpomínku. Právo vybrat jiný obrázek, neodpovědět nebo pokračovat bez karet proto patří k podmínkám práce.

Třetí přínos se může objevit ve skupině. Stejný pojem nezaručuje stejnou představu. Když tým řekne, že chce „lepší spolupráci“, mohou si lidé představovat více společného času, méně porad, jasnější odpovědnosti nebo větší samostatnost. Obraz někdy pomůže tyto rozdíly ukázat dřív, než se skupina shodne na slově, pod kterým si každý představuje něco jiného.

A konečně může metafora propojit současný stav s možnostmi. Když člověk svou situaci popíše jako místnost, může si všimnout jejího uspořádání, otevřeného prostoru nebo něčeho, co mu překáží. Rozhovor se tím může zpřesnit. Pořád ale potřebujeme ověřit, co z obrazu má skutečnou souvislost s jeho životem. Možnost přestavět pomyslný pokoj ještě neznamená, že lze stejně snadno změnit pracovní podmínky.

U kterého slova by stálo za to se na chvíli zastavit?

Kdy do rozhovoru vstupují metaforické karty

Vlastní metaforu nemáme vždy po ruce. Na otázku „Kdyby to byl obraz, jak by vypadal?“ může přijít úplně poctivé „Nevím“. Metaforická karta nabízí existující vizuální podnět. Člověk se nemusí nejdřív stát autorem obrazu; může si všimnout fotografie, barvy, detailu či uspořádání, které mu s tématem souvisejí.

Výchozím způsobem práce je vědomý výběr. Účastník si prohlédne nabídnuté obrazy a vybere si ten, se kterým chce pracovat. Nemusí to být nejhezčí karta ani karta, která okamžitě vystihne celou situaci. Někdy stačí jediný detail. Náhodné losování může být dobrovolnou variantou, ale není podmínkou ani podstatou této metody.

Pod označením „koučovací karty“ se navíc prodávají různé pomůcky. Některé obsahují otázky, jiné pojmy, hodnoty, výroky nebo fotografie. Tento článek se věnuje především obrazovým metaforickým kartám. Jejich základní princip a odlišnosti vysvětluji v textu Co jsou metaforické koučovací karty – a co nejsou.

Jeden obraz, dva různé rozhovory

Představme si modelovou situaci: účastník si k tématu změny vybere fotografii zavřených dveří. Průvodci se okamžitě vybaví odvaha, překážka a otevření nové příležitosti. Účastník však řekne: „Líbí se mi, že za nimi nemusím nikoho pouštět.“ Pokud průvodce začne mluvit o odvaze vstoupit, mine téma, které se právě objevilo.

V tomto příkladu může být důležitější možnost soukromí než další krok vpřed. Ani to ale není hotový závěr. Záleží na tom, s jakou otázkou účastník přišel a co chce sdílet. Fotografie zůstává stejná; rozhovor se odvíjí od jeho slov, nikoli od názvu sady nebo od toho, co dveře obvykle připomínají průvodci.

Právě zde se rozhoduje, zda karta vytvoří prostor, nebo se stane nenápadnou instrukcí. I otázka může obsahovat předem připravený výklad. „Co vám brání projít?“ už předpokládá, že člověk projít chce. Někdy je mnohem přiléhavější jednoduché „Co vás na těch dveřích zaujalo?“. Podrobněji se tomu věnuje článek Jak pracovat s metaforou, aniž bychom ji klientovi vykládali.

Jiný účel v koučování, jiný na workshopu

V individuálním koučování vychází práce z klientova tématu. Karta může pomoci upřesnit, jak situaci prožívá, co potřebuje nebo které možnosti chce prozkoumat. Nemá převzít vedení rozhovoru jen proto, že ji kouč přinesl. Pokud klient mluví jasně a potřebuje porovnat dvě konkrétní nabídky, nemusí být další obraz užitečný.

V lektorské práci může mít karta skromnější, ale velmi dobře vymezenou roli: zachytit očekávání, pojmenovat zkušenost z právě dokončené aktivity nebo pomoci účastníkům formulovat, co si odnášejí. Není nutné otevírat hluboké osobní téma. Krátká reflexe může být kvalitní právě tím, že zůstane u cíle vzdělávání a má jasné uzavření.

Při týmové facilitaci pomáhá rozlišovat mezi osobním pohledem a společnou dohodou. Fotografie může zpřehlednit různé zkušenosti lidí, ale nedokazuje, která z nich je správná. To, že kolega vybral „temnější“ obraz, nic nevypovídá o jeho ochotě spolupracovat. Tým potřebuje slyšet jeho vysvětlení a teprve potom hledat, co z jednotlivých pohledů plyne pro společnou práci.

Ve škole se účel znovu mění. Reflexe učení, spolupráce nebo třídního projektu nevyžaduje, aby žáci zveřejňovali rodinné příběhy. Otázka má odpovídat věku, situaci i roli učitele. Karty nejsou důvodem překračovat hranice, které bychom respektovali při obyčejném rozhovoru.

Jak souvisí téma s výběrem sady

Jednotné téma sady usnadňuje orientaci. Dveře nabízejí obrazy vstupu, hranic nebo uzavření; místa k sezení mohou přivést pozornost k poloze, prostoru a zázemí; klobouky k rolím a očekáváním. Jsou to možnosti rozhovoru, nikoli významy předepsané každé kartě. Člověk může na dveřích řešit barvu a na židli materiál. Pokud mu to souvisí s tématem, není to chyba.

V sadě DVEŘE pracuji s různými fotografiemi dveří. Sada MOJE MÍSTO nabízí místa k sezení; začíná výběrem místa podle situace, pocitu, potřeby nebo úhlu pohledu. Teprve potom se rozvíjí jeho osobní význam. U NASAZUJI SI… jsou podnětem klobouky a další pokrývky hlavy.

Rozmanitost obrázků není závod v jejich počtu. Pro konkrétní práci je důležité, aby nabídka nechávala prostor pro různé odpovědi a aby průvodce rozuměl tomu, proč ji zvolil. Užší sada může pomoci zaměřit pozornost; příliš úzký výběr může naopak člověku vnucovat téma. Rozhoduje účel a možnost volbu odmítnout.

Co karta neumí zařídit za nás

Metaforická karta neměří osobnost, neověřuje pravdivost výpovědi a neurčuje vhodné zaměstnání. Z volby obrázku nelze stanovit diagnózu ani spolehlivě vyčíst skrytou příčinu potíží. V koučování a vzdělávání slouží jako podnět pro rozhovor, nikoli jako náhrada odborné diagnostiky nebo terapie.

Někdy obraz člověka prostě nezaujme. Někdy mu vadí hravý způsob práce, potřebuje více času nebo chce zůstat u faktů. Není užitečné považovat to automaticky za odpor, který je třeba prolomit. Kvalita rozhovoru se nepozná podle toho, zda se podařilo použít připravenou pomůcku.

Stejně tak není každý silný zážitek výsledkem, který se přenese do praxe. Na konci potřebujeme vědět, co si člověk ujasnil a zda mu to k něčemu je. Může to být konkrétní krok, přesnější otázka, nová možnost nebo i rozhodnutí zatím nic neměnit. Metafora má pomáhat orientaci; nemusí vyrábět velké zvraty na počkání.

Klika může zůstat klikou. Nemusíme vyložit každý detail.

Od obrazu zpátky k tomu, co řešíme

Užitečný rozhovor se nezastaví u obdivu k fotografii. Vrací se k tématu, kvůli kterému jsme ji do práce přizvali. Pokud někdo na kartě našel „více prostoru“, potřebuje si sám upřesnit, zda mluví o čase, samostatnosti, klidu nebo doslova o pracovním místě. Teprve tak lze rozlišit, co by chtěl zachovat a co změnit.

Není přitom nutné převést každý detail do života. Klika může zůstat klikou a květina květinou. I to je součást respektu k člověku: nehledat další význam jen proto, že máme ještě deset minut a několik připravených otázek.

Metafory v koučování a lektorské práci tak mohou být velmi obyčejným nástrojem pozornosti. Pomáhají zachytit, co druhý říká, nabídnout jiný vstup a rozlišit významy, které se pod podobnými slovy schovávají. Jejich hodnota začíná tam, kde máme zájem o odpověď, kterou jsme sami nepřipravili.

Chcete se podívat na konkrétní obrazy a metodiky? Prohlédněte si autorské metaforické karty.