U spousty z nás se tento rok změnilo mnohé. Jedna z těch změn je ta, že někteří  z nás nemůžeme vidět své nejbližší, především rodiče a prarodiče. Naštěstí existuje online komunikace, která nám alespoň částečně nahrazuje osobní kontakt, díky za ni.  O čem si ale povídat? Mám tu 3 skvělé tipy.

Každý druhý den si nyní volám s rodiči, neviděla jsem je teď měsíc a nevím, kdy budeme mít tu možnost se potkat osobně. Ale každý den jsme si domluvili společnou čtvrthodinku, kdy si povídáme.

 Jen těch podnětů je teď méně a hovory začaly být hodně podobné, co se vařilo, co zahrádka, a to je v podstatě vyčerpané téma, protože o zprávách z TV se bavit nechceme a to, co připravuji já nebo manžel v práci, nebaví tak moc je😊. Co tedy s tím? Jak je zapojit mnohem víc?

Co nejvíce baví každého? Vyprávět o sobě😊! O tom, co zažil, prožil, viděl…

Co s tím, když jsme zavřeni doma? Pojďme se vrátit v mysli do dnů, kdy nám bylo fajn, kdy jsme zažívali spoustu věcí – u těch starších to je často do dob, kdy jim bylo mnohem méně, o 20, 30 i o více let….

Žádný příběh nežije, pokud nebude nikdo, kdo ho bude chtít poslouchat. Příběhy, které máme rádi, žijí v nás navždy.
J. K. Rowlingová

1. Historické dokumenty

Náhoda tomu chtěla, že jsem objevila video o Velkém Meziříčí v 60. a 70. letech. Město, které měli moji rodiče tolik rádi a prožili tam skvělé časy. Poslala jsem jim odkaz.  Byli nadšení a měli si dlouho  o čem povídat a zároveň se mnou sdílet.

Další byl článek o minerálech,  o jednom z profesních zájmů mého táty, další  pověsti o vesnici, kde vyrůstali… atd. a najednou jsou ty hovory po skype úplně jiné. Dělají oběma stranám ještě větší radost.

Většinou tato generace neumí na internetu moc hledat a vlastně je ani nenapadne, kam se na to jít podívat.

Pojďme je trochu popostrčit. Pohledejme za ně a pošleme jim zajímavé odkazy – na místa, která měli rádi, na vše, co je zajímá. Hezky po jednom😊 (nezahltit), ať se o tom můžeme pak pobavit.

Otevřete si  stránky obce/města, kde vyrůstali, žili, pracovali a zde už většinou najdete plno zajímavostí – článků, historických zajímavostí, pověstí atd.

Pak skvělé historické fotky najdete zde: http://fotohistorie.cz/

 A další tipy najdete například u Blanky Lednické, která se  životem našich předků zabývá profesionálně. Takže plno inspirace z různých kronik ZDE.

2. Zkoumejte rodokmen
Propojujte mezi sebou

Předloni jsme u nás v obci uspořádali výstavu o její historii. Bylo to skvělé, lidé stáli u fotografií, plánků,  povídali si, oči jim zářily, hledali kdo je kdo.

Zkuste své nejbližší požádat, ať najdou fotografie, proberou se jimi, najdou zajímavá místa, události atd. nebo vyberte své fotky a ukažte jim je s prosbou o doplnění, co se tehdy dělo, kde to bylo atd.

Co u nás  zafungovalo? Třeba naskenovaná fotografie svatby ze 30. let minulého století😊 a dotaz, kdo že to na ní je. A najednou bylo o čem mluvit, co poslouchat, příběhy, historky atd.

Rodokmen je vůbec jedna ze skvělých věcí, do které je můžete zapojit.

„Mami, můžeš zavolat tetě Marušce  a zeptat se jí na…“ – věta, která nenásilně dovede k tomu, aby oni sami se propojili s dalšími lidmi, zjistili, co a jak a věřte, že u té jedné otázky v hovoru nezůstane😊.

A navíc s dovětkem, „moc mi tím pomůžeš“.

 Najednou je tu příležitost být užiteční, dělat to, co má význam a smysl. A to chceme všichni.

Pokud vás rodokmen láká, mám tu celou baterii otázek, které můžete použít pro jeho zkoumání.

Tyto základní otázky vám mohou pomoci při doptávání se na jednotlivé členy rodiny:

• Jak se jmenovali celým jménem? (zajímavé jsou v tomto případě třeba jména, která dostávali při křtu – můj táta má 4😊)
• Kdy a kde se narodili? Kdy zemřeli? Co bylo příčinou jejich smrti? Kde jsou pohřbeni?
• Byli ženatí či vdané? Kolikrát?  Kdy a kde měli svatbu? Jak se jmenovali jejich manželky/manželé? Kde žili?
• Měli děti? Pokud ano, jak se děti jmenovaly, kdy se narodily? (a kolečko otázek jede od začátkuJ…)
• Jaké bylo jejich zaměstnání?
• Sloužili v armádě? Bojovali ve válce?
• Do jaké školy chodili? Čím se vyučili? Co vystudovali?
• Jakého byli náboženského vyznání? Byli součástí nějaké náboženské komunity?
• Jak se zapojovali do veřejného dění – byli členy nějakých spolků, sportovních klubů, politických stran atd.? Měli nějaké koníčky?
• Máte nějaké úřední doklady z jejich života k nahlédnutí – rodný list, sňatek, školní vysvědčení, výuční listy, certifikáty, legitimace,  oddací list, úmrtní list atd.?
• Jak byste je popsali? Vzhled, postava, výrazný rys?
• Máte nějaké fotografie, případně novinové články?
• Kteří všichni další příbuzní či známí by mi o nich mohli podat další vzpomínky nebo dokumenty, informace o nich?
• Zkoušel někdo v rodině vytvořit rodokmen? 

Otázky, otázky, otázky…

Jako poslední přidávám to, co by mělo být na prvním místě😊. Otázky, otázky, otázky… Jen ten, kdo se ptá, se může něco dozvědět.

Se zájmem se ptejte, buďte zvídaví.

Řekni mi o tom více…

Jak to konkrétně vypadalo? Co jste konkrétně dělali?

Jak jsi to udělal/a?

A co ještě …
…ti utkvělo v paměti?
…tě tam zaujalo?
…tě k tomu napadá?
atd.

Jsou to klasické otázky, které používají koučové, psychologové, terapeuti atd. Protože jimi však většinou nejste, je dobré držet se roviny hodně pozitivní, příjemné, bezpečné pro obě strany tedy:

Co ti udělalo radost?

Co se ti povedlo?

Co tě potěšilo?

Za co jsi vděčný?

Co tě z toho nejvíce bavilo?

Co z toho bylo nejvíce zajímavé?

Co se ti tam líbilo?

Koho nejzajímavějšího jsi tam potkal?

atd.

Podobné otázky najdete jako inspiraci v Taháku na radost.

Naslouchejme s respektem a pochopením. Zkusme si připomínat, že objektivní pravda neexistuje, že každý to prostě v danou chvíli viděl jinak a jinak si to uložil do paměti. Proto je zbytečné se dohadovat o tom, jak to bylo ve doopravdy😊.

Buďme vděčni, že si o tom máme s kým popovídat.

Takové rozhovory pak  budou bavit  ty, co se ptají, i ty, kdo vypráví! A  nejen online.

Malý tip na závěr. Zmiňované komunikační platformy umí ještě jednu věc.

Nahrávat. Nahrajte si tyto vaše hovory, ať vzpomínky zůstanou….

„Na světě neexistuje nic, o čem by se nedalo zajímavě vyprávět.“
Mike Johanson, Univerzální žurnál

---

Chcete každý den tip na to, jakou otázku v rozhovoru položit? Přidejte se SEM, kde ji  najdete.

Ta první je inspirována dotazem ve facebookové skupině Holkyzmarketingu, kdy jedna z členek potřebovala pro svůj projekt hlášky babiček a dědečků. Během hodiny tam bylo přes 400 komentářů. Krásných, vtipných a hlavně vzpomínkových. Proč? Protože nás to baví, protože si rádi připomeneme svoje zážitky z dětství, z mládí.

Co se vybavilo mně od mých prarodičů, příbuzných? Bylo toho hodně, ale třeba:-):

„Z tebe něco velkýho bude, pokud tě něco malýho nesežere…“
„Sedm ku.ev jako v Sarajevu.“ – děda, když chtěl říct, že je to špatný.-))
„Tu než obešel, aji posnídal.“ – opět děda:-)
„Co sem to chtěla řict a nic dat.“ – paní, která mě hlídala
atd.

A co se vybaví vám? Jaké hlášky jste slýchávali ve své rodině? A jaké hlášky slyšeli vaši rodiče, babičky, dědové?

---

Autorka Jitka Štádlerová – lektorka, mentorka osobního rozvoje, jejíž Korálky dní jsou pro všechny, kteří si chtějí užívat každodenní radosti a také si je zaznamenávat, například do Deníku radosti, úspěchů a vděčnosti. Organizátorka akce pro všechny milovníky papíru Meet Papír.