Koupíte si drahý kurz a dostanete tam základní informace, o kterých máte pocit, že je musí znát i absolvent ZŠ?
Divíte se, jak je možné, že se naráz vyrojilo x desítek „odborníků“ na cokoliv (velký příliv je jich třeba v oblasti marketingu nebo osobního rozvoje)?
Kroutíte hlavou nad tím, když se umělec vyjadřuje k otázkám globálního oteplování, jaderného výzkumu či hospodářské krize?
Nechápete, že se do pěvecké soutěže přihlásí někdo, kdo by bez chyb nezvládl ani Ovčáci, čtveráci?
Překvapuje vás, že člověk, který se celý život zabývá svým oborem, ví o něm jako málokdo, má pořád pocit, že ještě není dost dobrý, že nemůže předávat své zkušenosti dál?
Pak jste se v praxi setkali s tzv. Dunning-Krugerův efektem.
O co se jedná?
Jde o zkreslení vnímání, které způsobuje, že čím méně schopností a znalostí člověk má, tím více si věří.
Nejvíc sebevědomí mají paradoxně ti, kteří umějí a vědí nejméně. Zároveň s tím takoví lidé výrazně podceňují své okolí, ve srovnání s druhými se tedy považují za mnohem schopnější, než ve skutečnosti jsou. Svůj nedostatek si navíc nejsou schopní uvědomit.
Zkreslení jim to jednoduše nedovolí. Nevěří tedy ostatním, ani důkazům, že vše by mohlo být úplně jinak.
Když víme jen velmi málo o dané věci, chybí nám povědomí o tom, co za tím vším je. Když jsme se právě o něčem dozvěděli, můžeme chybně dojít k závěru, že to, čemu jsme se naučili, je vše, co o tom vůbec můžeme vědět.
Postupně však nacházíme další a další vědomosti a uvědomujeme si, kolik je toho, co nevíme, a že se budeme učit celý život😊.
„Problém současného světa je, že hlupáci jsou si skálopevně jistí, ale lidé inteligentní jsou plní pochybností.“ Bertrand Russell
A to často vede k paradoxu, že mnozí velmi schopní lidé trpí nízkou sebedůvěrou.
Uvědomují si totiž, kolik toho ještě neumí, Zjišťují, co vše by ještě mohli nebo i chtěli vědět, znát.
A třebaže jim připadá, že toho ještě spoustu neumí, ve skutečnosti umí i znají daleko více než ostatní.
Okamžitě se mi vybavují příklady žen, se kterými jsem řešila jejich kariéru. Jedna z nich – uměla 4 jazyky na skvělé úrovni – 2 učila na VŠ – byla nejistá, zda ji jazyková výbava bude stačit na přijetí do mezinárodní firmy.
Další nevěděla, co má napsat do svých dovedností, protože přece byla jen RD. To, že při tom jako nadšenec vedla tým 80 dobrovolníků, kteří přes 10 let dělali akci, kterou navštěvovalo každoročně pře 4000 lidí, jaksi neviděla…
Co z toho všeho vyplývá?
- Uvědomovat si, kdy se setkáváme jen s velkým sebevědomím, a kdy naopak se skutečným odborníkem.
- Nedávat na skvělou prezentaci, ale spíše na doporučení a prokazatelné zkušenosti a dovednosti.
- Nehádat se s hlupákem, protože, i když mu dodáte celou řadu skutečných důkazů, tak je stejně nepřijme. Z toho jasně vyplývá i vyhnout se mnohým internetovým diskusím. Nač marnit čas i energii😊.
A co dělat pro to, abychom se sami nestali příkladem Dunning-Krugerova efektu😊?
- Nezaujímejme stanoviska k věcem, o kterých máme málo znalostí.
- Nemějme dogmata – takhle to je a takhle ne. Mějme otevřenou mysl pro nové podněty, informace, zkušenosti i skutečnosti.
- Pokládejme si otázku: „Vím to, nebo si to jen myslím?“ Pokud si to jen myslím, tak se nedohadovat.
- Buďme přirozeně zvídaví – ptejme se, zajímejme se i zkoušejme nové věci.
- Vzdělávejme se a vyhledávejme zpětnou vazbu.
Autorka Jitka Štádlerová – lektorka, mentorka osobního rozvoje – timemanagement, jak na nápady atd., jejíž Korálky dní jsou pro všechny, kteří si chtějí užívat každodenní radosti a také si je zaznamenávat, například do Deníku radosti, úspěchů a vděčnosti. Zakladatelka portálu Mimo koleje – vše o kreativitě.