Znáte projekt   101 cílů v 1001 dnech? Pokud vám to nic neříká, čtěte dále a třeba vyzkoušíte:-).

V čem spočívá? V tom, že si sestavíme přesně tenhle počet cílů (101) a začneme si je plnit.

Jde o to sepsat si to, co bychom rádi prožili, měli, dokázali, získali, přečetli, navštívili, vystudovali…..

Projekt se mi líbí proto, že necelé 3 roky (1001 dnů)  jsou dostatečně dlouhé na to, aby člověk splnil i ty docela velké cíle (za 3 roky se dá postavit dům, vystudovat Bc.), ale zároveň si můžu doplnit spoustu malých cílů, spíše úkolů, které jenom pořád odkládám (jako třeba pověsit obrázky v obýváku).

Tím, že si vše sepíšu a seznam pravidelně procházím a tedy mám cíle na očích, je mnohem větší pravděpodobnost, že si cíle postupně začnu plnit. Přiznám se, že ne vše ze svých seznamů mám hotové, ale je toho dost, co  jsem i díky tomuto projektu dala dohromady, co jsem si splnila.

Proč jsou cíle tak důležité?
Žít bez cílů je jako stavět dům bez plánů nebo jet na dovolenou a nevědět kam. Pokud nevíte, kam jdete, tak pravděpodobně nedojdete nikam a bez plánů asi taky domek stát nebude…
Určitě jste už o stanovování cílů slyšeli nebo četli. Existují statistiky, které dokazují, že když si lidé stanoví cíl, tak je mnohem větší pravděpodobnost, že ho skutečně dosáhnou (samozřejmě když potom neleží jenom na kanapi) Prostě, když víme, co chceme, tak i víme, jak na to, dozvíme se patřičné informace, potkáme ty správné lidi.

Jak je to možné?

Náš mozek vnímá každou sekundu obrovské množství informací a spoustu z nich samozřejmě vůbec neregistrujeme. Když ale budeme vědět, co je pro nás důležité, tak se může mozek soustředit přesně na to podstatné, na to, co nám může pomoci k dosáhnutí toho, co chceme.

Nevěříte?

Tak si jen zkuste uvědomit, kolik těhotných jste potkávaly, když jste nemohly otěhotnět nebo jste  byly čerstvě těhotné. Ne, že bych jich najednou bylo tolik, ale najednou  jsme to viděly. Vnímaly jsme to, protože nás to aktuálně zajímalo, stalo se to důležitým, a proto jsme to zaregistrovaly.

A toto funguje vždy. Když víme, co je naším záměrem, co skutečně chceme, tak se naše mysl na to soustředí a najde všude kolem to, co s tím nějak souvisí. Máme jakoby v hlavě nastavený ten správný směr na „kompasu“ a najednou se spojujeme  s lidmi, kteří nám mohou pomoci, najdeme  informace, které potřebujeme, jsme na těch správných místech a přitáhneme si tak  k sobě to, co potřebujeme.


Jak si cíle stanovit?

Existuje jedna mnemotechnická pomůcka – SMART, které hezky definuje, jakým způsobem mají být cíle vyjádřeny tak, aby bylo možné na závěr vyhodnotit, zda jich bylo dosaženo nebo ne. Měly by tedy být:

• S – specifické a konkrétní, to znamená, že bychom si měli napsat, co je to konkrétně tím daným cílem.
Vezměme si třeba cíl „být lepší v práci“. Je to specifický cíl? Není. Znamená to lepší hodnocení od vedoucího? Nebo lepší vlastní hodnocení? Nebo osvojení si (jakýchkoliv) nových vědomostí? Formulace „zlepšit se v práci“ může být chápána jako obecný záměr, ale jako SMART cíl nikoli.

• M – měřitelné, tedy jak poznáme, že jsme ho splnili. Tedy například: zhubnu 10 kg (ne jen zhubnu), vykouřím pouze 1 krabičku denně (ne omezím kouření), přečtu alespoň 2 knížky za měsíc (ne začnu víc číst).

• A – akceptovatelné a akceptované. Tedy ten cíl musím být pro mě opravdu důležitý, já s ním musím být ztotožněna, ale zároveň musím brát ohled na ty, se kterými žiji a kteří jsou pro mě důležití. Tedy pro mě může být třeba lákavé jet na 2 měsíce do Tibetu a tam meditovat, je to cíl pro mě akceptovaný, aleje akceptovatelný pro moje malé děti?

• R – reálné a realizovatelné, z hlediska všech potřebných zdrojů. Nestanovovat si cíle ani malé, ale ani příliš nad naši hlavu. Opět tedy příklad: asi už nikdy nebudu baletkou souboru ND, ale myslíte si, že se dá za rok se naučit anglicky tak, aby člověk v tomto jazyku přednášel? Dá se za rok splnit cíl, že člověk uběhne maratón? Na oba poslední příklady znám odpověď, že ano. Moje dvě známé to dokázaly, přestože to na první pohled vypadá jako cíl obrovský. Ano, je velmi ambiciózní, ale splnitelný, pokud člověk opravdu chce, a pro obě to bylo skutečně velmi důležité.

• T – termínované, tedy stanovit požadovaný termín plnění. „Dokdy že to má být hotové?“ Tady ale máme termín jasný za 1001 dnů… no, ale když se rozhodneme, že vše začneme plnit v 999 dnu, tak se nám to asi nepovede…


Co nám ještě u stanovování cílů může pomoci?

Pozitivně formulovaný cíl – zaměřit se při stanovování na to, co chci a ne na to, co nechci.
Nechci být tlustá vs. Chci si zlepšit fyzickou kondici, chci se cítit lépe, vypadat dobře v plavkách.
A dobré je také si svůj cíl vizualizovat si. Představit si výsledek, jaké to bude, až cíle dosáhnu (tohle třeba dělají špičkoví sportovci před soutěžemi). Třeba využít vision board.

Mám sepsáno a co teď?

Ideální je začít je plnit)… Abychom se od stanovení cílů dostali do fáze splněných cílů, je třeba rozhoupat se k akci. Naplánovat si mezicíle (jak se odměníme, když jich dosáhneme) a alespoň orientačně si dopsat termíny.  A pak začít pracovat. Jinak zůstaneme jen v roli snílka (i když to budeme mít sepsané.-)…

O cílech toho pro dnešek bylo napsáno dost, pracuji s nimi, jsou pro nás důležité, ale….

… ale zároveň  by se neměly  stát tím nejdůležitějším v životě. Měly by nám sloužit pouze  jako směrovka, měli bychom mít mysl otevřenou a vnímat a přijímat, to co k nám přichází, a také žít každý den,  uvědomit si každý okamžik, který prožijeme, užívat si života, prožívat ho. Cesta k cíli je důležitější, než samotný cíl. Je nutné vědět, co chceme a zároveň žít  teď a tady!